Přístup ke stěně je také trénink – jak COROS pomáhá zvládnout lezecký den?

Lezecký den zřídka začíná až prvním chytem.

Začíná to mnohem dříve: balením lana, expresek, bot, sedáku, helmy, vody, jídla, další vrstvy a všech ostatních věcí, které najednou způsobí, že batoh váží o něco víc, než bylo v plánu.

Pak je tu cesta. Hledání stezky. Přístup k sektoru. Někdy je to deset minut po rovné cestě. Někdy hodina. A někdy musíte překonat strmý, kamenitý přístup, po kterém je těžké říci, že „to ještě nebyl trénink“.

A teprve po tom všem přijde čas na lezení.

Proto je lezecký den vhodné brát jako celek, a nejen jako sérii cest zapsaných v topo. Přístup, lezení, přestávky, sestup, únava, převýšení a regenerace po takovém dni – to vše dohromady tvoří reálnou zátěž organismu.

A tady se COROS stává nejen hračkou na zápěstí, ale nástrojem k lepšímu pochopení vlastního dne na skalách.

Lezení není jen o metrech ve svislici

Je snadné myslet na lezecký trénink prizmatem obtížnosti cesty.

Kolik jsi udělal/a přelezů? Jaká obtížnost? Kolik pokusů? Podařilo se OS, flash, RP, nebo spíše klasické „ještě se sem vrátím“?

To je důležité, ale neúplné.

Protože tělo nezaznamenává námahu jen tehdy, když držíte skály.

Počítá se také přístup ke stěně s naloženým batohem. Počítá se stres před začátkem. Počítá se stání pod cestou v chladu. Počítá se jištění, sestup, návrat k autu a fakt, že jste celý den v režimu koncentrace.

Pro hodinky, svaly a nervový systém není lezecký den několika izolovanými pokusy.

Je to dlouhá, proměnlivá aktivita.

Přístup ke stěně – rozcvička, nebo samostatný trénink?

To záleží.

Pokud je sektor pět minut od parkoviště, může být přístup jednoduše lehkým začátkem dne.

Jste si jistý?

Ano Ne